Rozhovor věřícího a nevěřícího embrya

V bříšku těhotné ženy se ocitla dvě embrya. Jedno z nich bylo malý věřící a
druhé malý nevěřící.
Embryo malý nevěřící se táže: " Věříte vlastně v život po porodu?"
Embryo malý věřící: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné,
že život po porodu existuje. Náš život je tady jen proto, abychom byla dost
silná na to, co nás čeká."
Nevěřící: "To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl
vůbec takový život vlastně vypadat?"
Věřící: "Ani já to nevím přesně, ale určitě tam bude více světla, než je
tady. A možná, že dokonce budeme sami běhat a jíst ústy."
Nevěřící: " To je úplný nesmysl. Běhat, to přeci nejde. A jíst ústy, to je
úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí, a mimo to
je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je příliš
krátká už teď."
Věřící: "Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jsme
tady zvyklí,"
Nevěřící: "Vždyť se ještě nikdo odtamtud po porodu nevrátil. Porodem
prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu."
Věřící: Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat, ale
v každém případě uvidíme maminku a ona se o nás postará."
Nevěřící: "Máma? Vy věříte na mámu? A kde má jako být?"
Věřící: "Vždyť je tu všude kolem nás, jsme a žijeme v ní a jejím
prostřednictvím. Bez ní vůbec nemůžeme existovat."
Nevěřící: "To je pěkná hloupost. Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani
kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat."
Věřící: "Někdy, když jsme zticha, můžete zaslechnout jak zpívá, nebo
cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím, že náš skutečný život začne až
potom."