O sv. Josefu

Patron: Čech (od r.1654) i jiných zemí, posléze celé církve, jmenovitě zvláště karmelitánů; manželů a křesťanských rodin, dětí, mládeže, sirotků; těch kdo žijí v panenství..; dělníků, řemeslníků, tesařů, truhlářů, dřevorubců, kolářů, inženýrů, hrobníků, vychovatelů; cestujících; vyhnanců, umírajících. Je vzýván při očních onemocněních; při pokušeních; v zoufalých situacích i při bytové nouzi a zvláště je patronem dobré smrti.
Atributy: dítě Ježíš, hůl,koš, lilie, tesařské a truhlářské nástroje

Zamyšlení: DŮVĚRYHODNÝ VZOR SPRAVEDLIVÉHO MUŽE

Byl vyvolenou hlavou Svaté rodiny. Toto jeho povolání má význam nejen pozemský, ale máme v něm nebeského patrona, jehož přímluva a důstojnost má váhu a je i vzorem pro nás všechny. Stojí po boku své snoubenky Panny Marie a hned po ní mu náleží čest a úcta. Vyslovil to Pius XI., když ho 8.12. 1870 prohlásil patronem celé Církve. Je to také důvod k tomu, aby se sv. Josefovi a příkladu jeho života věnovala větší pozornost. Připomeňme si postavení jeho snoubenky, která ač je svrchovanou Královnou, zůstává pokornou Boží služebnicí a pochopíme, že Josef, vzor spravedlivého muže, zůstává zcela v pozadí, aby více vynikli ti, kterým to více přísluší. Současná doba však stále více potřebuje oslovovat i být oslovována celou Svatou Rodinou. A dnes tedy jdeme k svatému Josefovi.

Narodil se v Betlémě. V prvních kapitolách Matoušova a Lukášova evangelia vystupuje jako potomek krále Davida, ženich Panny Marie a zákonný pěstoun Pána Ježíše se všemi právy a povinnostmi otce rodiny z Nazareta. Byl dřevozpracujícím dělníkem (viz Mt 13,55 hebrejsky charaš -tvořící ze dřeva).

Pokud bychom se v Josefově životopise obírali apokryfy, legendami, zjeveními a výroky o něm, vyšel by na pořádnou knihu. Nám však budou stačit základní známé skutečnosti, abychom hlouběji poznali sv. Josefa jako vzor, pomocníka a ochránce.

Zasnoubení Josefa s Marií podle židovského práva představovalo již pevnou vazbu. Tento mladý zbožný pár měl všechny předpoklady pro šťastný život. Každý z nich měl své představy, které s naprostou samozřejmostí a dokonce s velkou láskou měnil, když poznal jiný Boží záměr. Maria, která počala z Ducha svatého, viděla jaké problémy to bude Josefovi přinášet a chtěla je kompenzovat svou láskou vůči němu, ale nepovažovala se za povolanou vysvětlovat Josefovi nepochopitelné početí.

Josef, vida znaky mateřství u své snoubenky, byl zraněný o to víc, že byli dohodnuti na mimořádném zachovávání svého panenství a panictví, pro které se rozhodli dříve než byli povoláni stát se partnery. Mátl ho jen pokoj, který z jeho snoubenky vyzařoval. Postupujíc dle svého rozumu, chtěl ji snad uvolnit pro muže, který dle něj musel být otcem dítěte. Jeho láska byla daleka toho změnit se v nenávist, která by souhlasila s trestem pro Marii, kterou pokládal najednou za příčinu svého strašného zranění. Vždyť tuto jinak dokonalou bytost má tak jako tak ztratit. Bude muset zůstat se svým trápením sám. K situaci se postavil jako spravedlivý muž, který i nadále chtěl pro Marii největší dobro a rozhodl se od ní tajně odejít.

Písmo svaté říká: "Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: ,Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.´ To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ,Hle panna počne...´"(Mt 1.18-23)

Teprve až se Josef osvědčil, Bůh poslal anděla, aby mu oznámil jak se věci mají. "Uklidnění" Josefa se událo, když jeho zraněné smysly byly vyřazené spánkem. Důvod je u Boha. My se můžeme jen dohadovat, že by třeba psychické zranění bylo překážkou v přijetí tak velké milosti. Lidsky bychom byli schopni se ptát, proč Bůh nechal Josefa trpět takovým omylem? A mnohá další proč, která Josefově duši byla zcela vzdálená. Ale i to, co situaci měnilo, nemohlo by člověka nechat klidným, kdyby nebyl dokonale odevzdán do Boží vůle. Josefovi se dostalo vysoké cti, důležitosti, zodpovědnosti a důvěry. Josef však nikdy nepřestal být pokorným služebníkem Božím.

Z Josefových ctností mimořádně vyniká víra. U něj vidíme, že věřit znamená připustit všechno, co od Boha přichází a někdy i všeho zanechat, všechno nechat běžet a všechno opustit. Jen nikdy nepřipustit, že by Bůh opustil toho, kdo se na něj spolehne. Jan Pavel II. jeho víru přirovnal k víře Abrahamově, pro postoj naprosté odevzdanosti Boží prozřetelnosti. V tom nám má být vzorem. A tato víra s láskou vůči Bohu i lidem byla uskutečňována v lásce k jeho snoubence a byla základem všech dalších ctností.

Josef vzal Marii k sobě, tím před zákonem uznal její dítě za své i s přijetím plné otcovské odpovědnosti. K tomu ho pověřil Bůh, když mu ústy anděla řekl, aby dal dítěti jméno; to bylo podle zákona vyhrazeno otci. Tak Josefova role překračuje roli pěstouna.

Podle Jana Pavla II. Maria a Josef mohli spolu prožívat charisma panenství i dar manželství jako zcela výjimečnou životní cestu, ale přesto skutečné manželství. A Ježíš tak měl vyrůstat v rodině, která zajišťuje normální rozvoj osobnosti dítěte.

Jejich vzájemná láska byla poznamenána, či spíše okrášlena úctou k Bohu, který se nacházel uprostřed nich. Všichni členové rodiny vynikali mimořádnou pokorou, kterou nestavěli na obdiv světu, ale byla intimním projevem úcty odůvodněné tím, že zároveň patřila Bohu, jehož přítomnost byla jejich tajemstvím.

Také dnešní křesťanské rodiny mají být živými svatyněmi Boha, uprostřed nichž ve stejné lásce mají vyrůstat děti ve svatý Boží lid. A tuto odpovědnost přijímají při svátosti manželství, ze které mají celý život žít, stále se sjednocujíce s Bohem, přijímaným ve svátosti eucharistie.

Z dalších Josefových vlastností bývají uváděny spravedlnost, poslušnost a ochota k službě. Spravedlnost je míněna především ve vztahu k Bohu. Jak současný svatý otec řekl, dnes je velmi potřebné objevit znovu hodnotu prostoty a poslušnosti, respektování a láskyplného hledání Boží vůle (jaké vidíme u Josefa). Svatý Josef žil ve službě své snoubence a Božímu Synu. Stal se tak pro věřící výmluvným svědectvím, že "kralovat" znamená "sloužit". (viz slova před Anděl Páně 18.3.01)

Čteme-li evangelium, pak z dalších Josefových vlastností vyniká mlčenlivost. Mlčenlivost vyjadřující souhlas s Boží vůlí, mlčenlivost uschopňující naslouchat, mlčenlivost jejímž ovocem je pokoj.

Boží láska mu stačila, aby setrval ve vnitřním mlčení jako v odlesku nebeské blaženosti. Jeho život byl ustavičnou modlitbou. On rostl v usebranosti a v jednotě s Bohem Spasitelem. Zabýval se vnějšími věcmi v míře nezbytné pro život Svaté rodiny. Podle Bernardina Sienského byl především mužem kontemplace. Jeho vnitřní mlčení bylo netečné vůči dění tohoto světa. Duše ponořená v Boha prý poznává dokonale sklony lidského ducha a nepohoršuje se tím, ale dívá se na ně s klidným odstupem, který pramení z lásky. Všechno zahaluje milosrdenstvím. Lidé žijící s Bohem mají hluboký a bolestný soucit s tímto světem, s hříchy lidí a se zlem kolem sebe, ale tato bolest se pro ně nestává důvodem ke zlořečení ani k bědování, ale pouze soucitem. Proto Josefa můžeme mít tak dobře nejen za vzor, ale i za důvěrníka, s jehož pomocí budeme schopni stávat se lepšími.

Josef byl tichý a jak se zdá většinou zůstával v pozadí. Bylo-li však třeba, dovedl bez průtahů a překroucení vykonat, co od něj Bůh žádal. Nebývaly to snadné věci. A způsob pokynů ve snu my lidé vnímáme jako poněkud zvláštní. Boží vůle, kterou byla cesta do Betléma, jakoby zase pocházela od lidí.

Po úvaze o Josefových vlastnostech se vraťme k tomu, jak nám evangelium jeho život dále vykresluje.

Když byl první velký problém vyřešen, situaci zkomplikovalo římské nařízení o sčítání lidu. K tomu se přiblížil čas Mariina porodu. "Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plének a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou."(Lk2,4-7)

Co vše tato zpráva představovala pro Josefa, který si zřejmě dělal iluze o svém rodišti! Obyvatelé Betléma zpočátku neposkytli ani to nejskromnější pohostinství. V nouzi využil znalost okolí a jeskynního útulku pro zvířata, který dle svých možností s největší láskou upravil pro narození největšího Davidova potomka a Spasitele světa - Syna Božího.

Z dalších míst evangelia čteme: Přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak předpisuje zákon Páně. (srov Lk 2,22) V souvislosti se Simeonovým chvalozpěvem evangelista uvádí: Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli." (Lk 2,33) Ta slova se hluboce dotkla jich obou. Odtud se ještě zřejmě vrátili do míst, kam se jim přišli poklonit mudrci. A v zápětí: "Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: ,Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.´On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta."(Mt 2,13-14)

Ta událost způsobila Josefovi mnoho starostí. Vidíme však jak skromný, zdánlivě málo podnikavý muž dokázal být velmi rozhodný, když šlo o vážné věci a plnění Boží vůle. Takový odchod do ciziny normálně vyžadoval čas na přípravu. Josef neztrácel ani chvíli a pustil se na cestu bez turistické mapy a orientačních tabulí. Obvykle prostí lidé cestovali s karavanou nebo ve větší skupině s vůdcem. Směrem do Sinajské pouště jich nechodilo mnoho a Svatá rodina utíkala před mocným pronásledovatelem, takže se nemohla ani mnoho vyptávat. Byla odkázána na svou moudrost, odvahu a zejména na Boží prozřetelnost, která si žádala velké oběti od svých vyvolených.

V Egyptě bylo více židovských kolonií, které mohly utečencům poskytnout pohostinství. Podle staré křesťanské tradice i podle vidění blah. Kateřiny Emmerichové svatá rodina přes Heliopole, kde se zdržela možná rok, došla do osady Matariyeh či Matareje, na severovýchod od Káhiry a tam se usadila. Josef tam živil rodinu svým řemeslem, přičemž se asi rekvalifikoval i na stavbu proutěných obydlí.

"Když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův s ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: ,Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.´On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských a usadil se ve městě zvaném Nazaret - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský."(Mt 2,19-23)

Nemůžeme říci, že by Josef vykonával Boží pokyny bezmyšlenkovitě. Poslušnost spojoval s moudrou starostlivostí jak vidíme při jeho návratu.

Poslední zpráva o Josefovi je v Lukášově evangeliu v souvislosti s poutí dvanáctiletého Ježíše. Hned v prvním verši se zrcadlí uspořádaný náboženský život: "Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když mu bylo 12 let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech vše vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: ,Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.´ On jim řekl: ,Jak to, že jste mne hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?´Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci."( Lk 2,41 - 51)

Z Markova evangelia vyplývá, že se Ježíš vyučil v Josefově řemesle a v době jeho veřejného vystoupení již Josef nežil. "Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr..."(Mk 6,3)

Dá se usuzovat, že Josef zemřel v období Ježíšovy dospělosti. Mnohé spisy a legendy ukazují smrt Josefa v růžových barvách. I bez nich je jisté, že měl čest umírat v Ježíšově blízkosti, snad přímo v objetí Spasitele světa. Na druhou stranu se dá říci, že se s ním dočasně loučil a to lehké nebylo. Ježíš mu však jistě v té chvíli oplácel lásku, takže se Josef loučil se světem v ovzduší boží lásky a milosti. To byl důvod, pro který je uctíván jako patron dobré smrti. Jeho jedinečná úloha mu zajistila i významné místo v úctě Církve.

MODLITBY

Svatý Josefe, uč nás Boha milovat a hříchu se vždy varovat, ať žijeme zde na světě jako Ježíš a Maria s tebou v Nazaretě. 

Ježíši, Maria, Josefe, miluji vás, zachraňte duše!

K tobě, svatý Josefe, přicházíme ve své tísni. Když jsme vzývali o pomoc tvou přesvatou snoubenku, žádáme s důvěrou i od tebe ochranu. Pro lásku, která tě pojila s neposkvrněnou Pannou a Bohorodičkou, a pro otcovskou lásku, s kterou jsi objímal Ježíše, pokorně prosíme: shlédni milostivě na dědictví, které si Ježíš Kristus získal svou krví, a přispívej nám v našich potřebách svou mocnou přímluvou. Starostlivý strážce svaté rodiny, opatruj vyvolený lid Ježíše Krista. Odvrať od nás, laskavý otče, všechnu nákazu bludů a mravní zkaženosti. Náš mocný ochránce, milostivě nám z nebe pomáhej v tomto boji s mocnostmi temna a jako jsi kdysi vysvobodil Ježíše z nebezpečí života, tak nyní braň církev Boží proti úkladům nepřátel a proti všemu protivenství. Nás pak všechny ustavičně ochraňuj, abychom podle tvého příkladu a s tvou pomocí svatě žili, zbožně zemřeli a dosáhli věčné blaženosti v nebesích. Amen.


„Všemohoucí Bože, Tys povolal svatého Josefa, aby už od počátku chránil dílo našeho vykoupení; dej, ať Tvá církev s jeho pomocí věrně plní svůj úkol při uskutečňování díla spásy. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.“


BIBLE A SV. JOSEF:

MATOUŠ
Jakub zplodil Josefa, manžela Marie, z níž se narodil Ježíš.

Jeho matka Maria byla zasnoubená s Josefem (zásnuby byly natolik závazné, že už byl nazýván manželem, slibu se šlo zprostit jedině "propuštěním" snoubenky). Než spolu začali žít, ukázalo se, že je těhotná působěním Ducha Svatého. Její manžel Josef byl spravedlivý muž a nechtěl ji vydat zákonnému šetření, rozhodl se tedy, že ji v tichosti propustí (nechce krýt svým jménem dítě, jehož otce nezná; přesvědčen o Marii ctnosti, proto odmítá kamenování). Když tedy pojal tento záměr, hle, zjevil se mu ve snu Anděl Páně a řekl mu: "Josefe, Davidův synu, neboj se vzít k sobě svou manželku Marii: neboť co v ní bylo počato, pochází z Ducha Svatého; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš (Jahve spasí). On totiž spasí svůj lid z jeho hříchů.".... Když se pak probudil, udělal Josef, jak mu Anděl Páně uložil: vzal svou manželku k sobě; a nepoznal ji až do dne, kdy porodila syna, a dal mu jméno Ježíš.

Když odešli (mudrci), hle, Josefovi se zjevuje ve snu Anděl Páně a říká mu: "Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uprchni do Egypta; a zůstaň tam, dokud Ti neřeknu. Neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." Vstal, vzal v noci dítě a jeho matku a uchýlil se do Egypta; a zůstal tam až do Herodovy smrti, aby se naplnil tento prorocký výrok Páně: "Z Egypta jsem povolal svého syna.

Když Herodes už nežil, tu se Anděl Páně zjevuje Josefovi ve snu v Egyptě a říká mu: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a vydej se na cestu do izraelské země; neboť ti, kdo dítěti usilovali o život, umřeli." Vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. Když se však dozvěděl, že nad Judskem vládne namísto svého otce Heroda Archelaos, bál se tam jít; po výstraze ve snu se uchýlil do galilejského kraje (panství Heroda Antipy, též syn Heroda) a usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se naplnil výrok proroků: "Bude se nazývat Nazorejský."

Což to není syn tesaře?

LUKÁŠ:
Šestého měsíce (od Janova početí) byl od Boha poslán anděl Gabriel do galilejského města jménem Nazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z Davidova domu;

V těch dnech se stalo, že Caesar Augustus vydal výnos nařizující sčítání lidu celého obydleného světa. Toto první sčítání se konalo, když Quirinius spravoval Sýrii. A všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. I Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, vzhůru do Judska, do Davidova města, které se jmenuje Betlém - protože byl z Davidova domu a rodu -, aby se dal zapsat spolu s Marií, která mu byla zasnoubena a byla těhotná. A když tam byli, stalo se, že se naplnily dny, kdy měla porodit. Porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a uložila do jeslí, protože ve světnici (snad místnost domu Josefa) neměli dost místa.

... pastýři.... Spěšně tedy přišli a nalezli Marii, Josefa a novorozeňátko ležící v jeslích. Když to uviděli, oznámili, co jim o tom dítěti bylo řečeno; ... Maria pak všdchny ty věci pečlivě uchovávala a v srdci o nich rozvažovala.

když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby splnili předpisy zákona, jež se ho týkaly, vzal je do náruče, velebil Boha a řekl...
Jeho otec i matka užasli nad tím, co se o něm mluvilo. Simenon jim požehnal a jeho matce Marii řekl...

Dítě pak rostlo, sílio a naplňovalo se moudrostí. A spočívala na něm Boží milost. Jeho rodiče chodili každý rok na velikonoční svátky do Jeruzaléma. A když mu bylo dvanáct let, odebrali se tam, jak to bylo na svátky zvykem. Jakmie ty dny uplynuly, oni se odtub vraceli a chlapec Ježíš zůstal bez vědomí svých rodičů v Jeruzalémě. V domnění, že je někde ve výpravě, ušli den cesty a pak ho začali hledat mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a stále ho hledali. A stalo se, že ho po třech dnech našli v Chrámě; seděl uprostřed učitelů, poslouchal je a kladl jim otázky; a všichni, kdo ho slyšeli, užasli nad jeho rozumností a jeho odpověďmi. Když ho uviděli, rozrušilo je to a jeho matka mu řekla: "Synu, proč jsi nám to udělal? Hleď! Tvůj otec i já jsme tě v úzkostech hledali." A on jim řekl: "Ale proč jste mě hledali? Což jste nevěděli, že mám být v domě svého Otce?" Ale oni tomu slovu, co jim řekl, neporozuměli. Odešel tedy s nimi a vrátil se dolů do Nazareta; a byl jim poddán. A jeho matka všechny ty věci chovala věrně ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, vzrůstem i milostí před Bohem i před lidmi.

Což to není Josefův syn?